Jednou, je to už pár roků jsem se zúčastnil u příležitosti jistého veletrhu takové nóbl párty. Bylo tam spousta lidí, kteří tenkrát pro nás byli důležití a potřební kvůli obchodu. Znali jsme se všichni docela dobře a tak se brzy nálada uvolnila a byla pohoda. Mezi námi byla jediná ženská, k tomu docela hezká a sympatická. Pokud se pamatuji, všem se nám líbila a navíc byla chytrá, vtipná, spolehlivá a schopná. Kombinace u ženský dost vzácná (myslím že nejen u ženských).  Vzpomínám si, že se jmenovala Jitka, ale to není podstatné. Bohužel pro nás chlapy byla beznadějně zamilovaná do svého manžela. Takže i ti největší sukničkáři brzy pochopili, že kromě nevinného flirtování, nic nebude.

Jak už to bývá byl tam taky jeden pan důležitý, který to nehodlal vzít na vědomí. Byl z rodu lidí, kteří se nevím proč vecpou všude, i když o ně nikdo nestojí. No a protože akce probíhala v moravském vinném  sklípku, byla součástí mejdanu i ochutnávka vína. Sklepník neměl šanci!  Dotyčný pán nekompromisně převzal iniciativu a držel dlouhé, fundované přednášky o každém víně, které se ochutnávalo. Dělal takové to očuchávání a prohlížení a převalování na patře, které když dělá skutečný znalec tak je zajímavé. Tohle byl, bohužel, jiný případ. Během svého monologu si dotyčnou vytáhl z davu, aby bylo jasné, že to skvělé řečnění je určeno jen a jen pro ní. Jeho úmysly byly zcela průhledné. Za chvíli se jeho přednáška změnila v soukromé špitání s Jitkou. Což bylo dobře, protože nám ostatním dal pokoj a my se mohli zase bavit po svém… Dotyčná byla zjevně opačného názoru. Jenže kvůli kšeftu člověk musí ledacos skousnout.

Pointa večera byla úžasná:

Po dvou hodinách soukromých přednášek pro onu dámu si dotyčný zjednal ticho v již dost rozbouřené společnosti. Vyvolalo to reptání a údiv, který ho naprosto nevyvedl z konceptu. Pokynul rukou a s pohledem upřeným na paní Jitku povídá:

„Paní Jitko, teď dávejte pozor: TOHLE je frankovka z Mikulova,“ usrkl z pohárku  a udělal to čuchání a převalování a tak dále…

Jitka to udělala po něm.

Pak nalil do dvou čistých vypláchnutých skleniček druhé víno. Jednu podal své partnerce:

„A TOHLE, paní JITKO! TO je frankovka z Modry.“ a zase udělal to čuchání a převalování a tak dále.

Paní Jitka to udělala po něm a my jsme zmlkli, protože ve vzduchu cosi viselo. Čekali jsme všichni napjatě co bude dál a on se zeptal:

„Cítíte TO, paní JITKO? Co říkáte? TO JE ROZDÍL! Viďte?!“

„Hm, červený víno. A docela dobrý.“, prohlásila.

A bylo vymalováno.