První vzpřímená opice, která se na zemi objevila před necelými deseti miliony let,  s první mlhavou jiskřičkou rozumu v mozku, začala, možná pod dojmem pozorování přírody, stavět první primitivní stavby. Bez ohledu na to zda se jednalo o obydlí či jiné stavby, sloužící někdy k překonání překážek jindy k polapení zvěře apod., vždy musel náš předek používat nových stavebních variant. Nezůstal jen u prvotních nápadů a v průběhu věků, tak jak rostly jeho znalosti a technické možnosti, ergonomicky a esteticky uzpůsoboval příbytek i další stavby, které budoval, svým potřebám. Zpočátku to byly potřeby ryze praktické, později přistoupila i potřeba estetická. A právě tom okamžiku, kdy člověk poprvé poznal sílu a chuť úspěchu a s ním související moci, zatoužil dát svou moc okolnímu světu najevo. A tehdy začínají pronikat do stavebnictví prvky ryze účelové, které by tam logicky  nikdo nečekal. Postupem času, a hlavně v určitých obdobích vývoje společnosti tyto prvky ve stavbách dokonce převažují nad původním záměrem. Ty největší a nejhezčí stavby, jejichž psychologický motiv tkvěl v touze stavitele formálně deklarovat svou moc, jsou dnes považovány za divy světa. Mají ohromit svou monumentalitou, udivit svou dokonalostí. Mimo jiné mají též zastrašit případné opovážlivé odpůrce a rebely. A hlavně mají připomenout svého stavitele a zajistit jeho nesmrtelnost. Splnění této funkce  jim v žádném případě nelze upřít – faraóna Chuvéva, zná dnes díky jeho impozantní hrobce celý svět, stal se nesmrtelným. Stavby slouží nejen jako obydlí vládce či místo k jeho pohřbu, ale neobejde se bez nich žádné náboženství ani ideologie. Stanovit hranici mezi psychikou a architekturou se postupně stává prakticky nemožné.  Architektura je odrazem psychiky a tatáž architektura interaktivně působí na psychiku.

Je však smysl staveb nastíněný v předchozím odstavci opravdu tím co hledáme? Je jejich účinek na psychiku i motiv pro jejich stavbu opravdu jen v potřebě deklarovat svou moc a nesmrtelnost, nebo plnit konkrétní praktickou funkci či oboje? Není jejich smysl jinde? Když vyloučíme megalomanii vládců jako jediný důvod pro stavbu nákladných kolosů vzdorujících času a nenalezneme jiný logický důvod, snad mimo monumentální vzhled zřícenin, dostává se výše uvedená interpretace psychologie staveb do slepé uličky. A to si ještě neklademe otázku jako třeba: Co by asi řekli mimozemšťané o projektové dokumentaci na sjezdový palác ÚV KSČ? Starověké texty i nástěnné malby se vyjadřují o smyslu velkých i docela obyčejných staveb mlhavě a opatrně. Jak již bylo naznačeno klasická interpretace jejich použití a smyslu neuspokojuje. A to nejen fantasty typu Ericha von Dänikena, ale ani podvědomé či ortodoxní zastánce čisté vědy. Není odkaz těchto staveb daleko větší? Jestliže neznáme jejich skutečný účel, můžeme, bez rizika blamáže, posuzovat pouze jak působí na psychiku dnešního člověka. Pak si, pokud si tuto otázku položíme opravdu poctivě, nutně uvědomíme, že se civilizovaní lidé střední Evropy pachtili po mnoho staletí, aby určili délku poledníku, Ludolfovo číslo, přesný kalendář… výčet by mohl pokračovat. Stačilo si, jak nám radí fantastové, pozorně, a důkladně prohlédnout Velkou Pyramidu či májskou Bránu Slunce. A nebo bylo v tomto případě přání otcem myšlenky? Dávní stavitelé přesouvali mnohatunové bloky kamene, otesávali a usazovali je s přesností téměř neviditelných spár pomocí klád močených ve vodě a řezaných bronzovými pilami a vytvořili stavby, jejichž realizace by se i s použitím nejmodernější techniky pohybovala na hranicích našich dnešních možností.  Není důležitějším faktem, než jakési vágní a těžko prokazatelné tajemné poselství, výzva, kterou, nám tyto stavby zanechaly? Při zkoumání středověkých staveb tajemství ještě více houstne. Pravděpodobné umění gótů, art gotique = gotika prý nestavěla pouze příbytky Kristovy, k jeho větší slávě, ale skrývala ve svých jinotajích, symbolech, ozdobách umění alchymie, jež si nečinila nárok na nic menšího, než je samotná transmutace hmoty. Ta byla považována jen za specifický projev kosmické energie, stejně jako psychika nebo elektřina. Je až s podivem, jak blízko je podobným představám moderní fyzika! Dnešní stavby nejsou, pokud odhlédneme od moderních technických prostředků, v ničem jiné. Slouží konkrétnímu účelu a působí na naší psychiku, které jsou zároveň odrazem. Za několik staletí si budou naši potomci možná klást otázku k čemu, že to složil ten „Tančící dům“? Nevyjadřuje vztah mezi počtem oken v jednotlivých patrech a druhou derivací zakřivení fasády, nějaké tajemné poselství? Zcela nepochybně bude mít buď tato, a nebo mnoho jiných staveb, dalekosáhlé účinky na psychiku budoucích generací. Tyto účinky jsou poplatné době i osobě interpretující jejich význam a bylo by pošetilé hledat za nimi pouze skrytá tajemství a poselství dob dávno minulých, či zapomenuté znalosti lidstva. Tím bychom jejich účinky na psychiku degradovali na pouhý zlomek toho čím opravdu jsou. Stavby, staré i nové, velké i ty docela malé a bezvýznamné, vytvářejí důležitý a nenahraditelný prvek kolektivní psychiky lidstva, nutný pro ztotožnění se jednotlivce se svým živočišným druhem, bez ohledu na to, jestli si to konkrétní jedinec uvědomuje či nikoliv. Každý člověk se alespoň jednou ve svém životě setkal se stavbou, která na něj nějakým způsobem zapůsobila a ovlivnila tak jeho psychiku. Mělo by být cílem a záměrem stavitelství, aby toto působení bylo pokud možno pozitivní.

Pro správnou funkci stavby, ať již je dána hlediskem praktickým, estetickým či jiným, je vždy rozhodující vybrat to správné místo a polohu. Schopnost vybrat vhodnou parcelu pro stavební dílo vždy patřila a dodnes patří mezi počáteční a zároveň nanejvýš mistrovské umění architektury a stavitelství. To platí od nejranějších časů po současnost a za všech dob. Jakákoli obytná stavba vnořená do krajiny stejně jako její užitková kolegyně, například mostní konstrukce, dálnice, továrna, akvadukt či silo může působit esteticky a dotvořit ráz krajiny, ale také může vypadat bizarně či dokonce odpudivě, například jako panelák na Kežmarském štítu, a vzbuzovat tak pocity, které mají k pozitivitě na míle daleko. Umístění, situování stavby, její přiměřenost a soulad s krajinou či okolím se obráží jako základní prvek na jejím psychologickém působení. Stavba vhodně a citlivě situovaná, navržená se švihem a elegancí, mimoděk naplní pozorovatele pozitivními pocity a podvědomou hrdostí na vlastní živočišný druh. Co jiného cítíme stojíme-li tváří v tvář egyptským pyramidám, gotickým katedrálám, díváme-li se na siluetu Pražského Hradu nebo třeba na Sochu Svobody s pozadím mrakodrapů na Manhattanu? Co však můžeme cítit, pohybujeme-li se malebnou českou krajinou se železobetonovou obludou sila v popředí? Jaký vliv má na naší psychiku pohled na dýmající tepelnou elektrárnu, páchnoucí rafinerii ropy nebo socialistické nákupní středisko „vražené“ mezi dřevěné roubenky? Působení staveb na psychiku lidí trvale pracujících v neutěšených tmavých provozech, či dlouhodobě bydlících v centru velkoměsta je přímo klíčové a v mnoha směrech dnes nevíme, jak se toto působení projeví na psychice příštích generací. Máme snad věřit apokalyptickým vizím vědeckofantastických filmů představující nám budoucí generace jako neurotické a nešťastné lidi?

Stavby od nepaměti musely odolávat povětrnostním podmínkám, zemětřesením, záplavám, flóře, válkám, nebo, pokud neobstály, byly těmito pohromami zničeny. Religiózní objekty byly projektovány s volbou vhodného místa, kde se koncentrovaly duchovní, zemské a kosmické síly. Je známým faktem, že některá zvířata mají tendenci odpočívat v místech vhodných pro bydlení člověka, jiná se jim vyhýbají. Římané údajně využívali služeb odpočívajícího přežvykujícího stáda hovězího dobytka k výběru místa pro založení osady. Účelnost staveb často definovala především praktické podmínky, proto nalezneme majáky a hráze zadržující přílivovou vodu na mořském břehu.

S těmito starostmi si nelámali hlavu japonští architekti, kteří projektovali příbytky pohodlné pro bydlení a chránící majitele před lidmi i zlými duchy. Zásady feng šu ej pracovaly s plochou, tvarem, barvami, hranami, bránily se vlivu černého samuraje ze severu. Jejich svébytný odkaz může být napodobován módními návrháři a architekty, ale také se může stát předmětem seriózního studia a inspirací.

Psychologické nároky na současnou architekturu a stavby se často řídí pragmatickými, technickými i zcela iracionálními potřebami majitelů, budoucích uživatelů, investorů, často protichůdnými požadavky ekologů, různých úřadů majících chránit naše zdraví či kulturní památky a podobně. Lze bez nadsázky říci, že stejně jako tomu bylo v minulosti je i dnes architektonický skvost vzácný. Je tomu tak proto, protože kloubí ve své dokonalosti požadavky většiny a často až budoucnost rozhodne co je vlastně skvost a co kýč.

Samozřejmě, že majitel továrny chce továrnu, aby vydělávala peníze, možná byla hezká, funkční a pochopitelně, aby se mohla v případě prosperity rozrůstat. Nebude ho asi příliš zajímat jak továrna, jejímž je duchovním otcem, vypadá, nebude-li konečná stavba ekonomicky efektivní. Přesto, pokud je prozíravý, požádá projektanta o takové řešení, které zohlední i pozitivní působení na psychiku lidí, kteří v jeho továrně pracují, či nedaleko od ní bydlí. Dává totiž svému okolí najevo určité, velmi konkrétní poselství, které ovlivní psychiku mnoha lidí a které bude mít nepochybně vliv i na prosperitu jeho firmy.

Stejně tak běžná rodina vyžaduje domek nebo byt s malou spotřebou energie, pohodlný, prostorný, nehlučný, poblíž středu města a malým nájemným. Jiná rodina potřebuje třeba vilu s bazénem a velkou zahradou s tenisovým kurtem. To vše je dáno psychikou a zpětně psychiku ovlivňuje. Svým obydlím každý z nás vysílá do okolí jednoznačné signály. Malý domek s upravenou zahrádkou svému okolí říká: jsme tu, jsme v pohodě. Naše zahrada je otevřená a zelená. Okna našeho domu jsou velká. Jsme tu rádi. Nebo může jiný dům vysílat signály zcela jiné: Za touto vysokou zdí bydlí lidé, které okolí nezajímá, kteří se okolí možná trochu bojí, protože mají co skrývat. Je nabíledni jak tato dvě poselství zapůsobí na psychiku pozorovatele. Obtížnější je zjistit, jak působí na psychiku člověka bydlení v neosobním panelovém domě na Jižním Městě. Příliš pozitivního v tom na první pohled není a ani čitelnost poselství obydlí jednotlivých rodin není velká. Často jsou jediným viditelným vnějším prvkem vstupní dveře bytu. V čem se takové bydlení a jeho působení na naší psychiku liší od působení bydlení v luxusním bytě v činžáku na Vinohradské třídě? Pravděpodobně mnoho rozdílů nenajdeme. Zde se stavitelství a architektura dostala do nelehké situace. Po generace bylo cílem architektů a stavitelů zajistit levné a pohodlné bydlení, ve kterém by se člověk cítil dobře, měl blízko ke kultuře i do práce a nebyl ohrožován okolním světem. Výsledkem je, že dnešní obyvatelé velkých měst prchají při každé vhodné příležitosti pryč, do přírody, aby načerpali psychické i fyzické síly. Ani si neuvědomují, že města vznikla mimo jiné právě proto, aby je před zlou a nepřátelskou přírodou chránila. Zapomnělo se snad na to, že člověk je nejvíce ohrožován právě člověkem? Na uspokojivé řešení této otázky si zřejmě budeme muset ještě počkat.

I další obory lidské činnosti jsou svým působením pro funkčnost, vzhled a další vlastnosti staveb určující. A samozřejmě, že i zde hraje velmi důležitou, ne-li prioritní roli psychika. Například úředník se zajímá o hardwarové vybavení kanceláře, toaletu, pohled z okna do zálivu a místo na parkovišti, požadavky lékaře budou zcela jiné o prodavači hamburgerů nemluvě. Výčet požadavků na stavitele a architekta je dlouhý a nikdy nekončí. Věřme tomu, že v budoucnosti se dočkáme staveb dokonalých, které kromě funkce praktické a estetické splní i důležité poslání pozitivního působení na psychiku člověka. A právě tato psychika a její poznání je cestou jak se tomuto ideálu přiblížit.