Velice krátce… Po třech měsících jsem se na to vykašlal. Můj šéf po mě nechtěl abych pozvedl útvar kterému jsem šéfoval, ale abych udržel na uzdě nespokojené podřízené (mimochodem byli docela v právu a divím se jim že v tom zaměstnání zůstávají). To a to, že mou povinností bylo dělat spoustu dalších věcí, o kterých mi od začátku bylo jasné, že s nimi nejsem a nikdy nebudu ztotožněný, bylo důvodem, že jsem po třech měsících odešel. Nelituji a nelitoval jsem ani vteřinu. I když jsem za posledních 9 měsíců neměl ani čas ani náladu sem psát.
Soukromníci pamatujte si: být soukromníkem je ta nejbáječnější věc na světě. Proč? Svoboda konání! Svoboda rozhodování! Zodpovědnost sám za sebe! Časová nezávislost…atd. atd. To je něco, co nelze ocenit v penězích ani nahradit mlhavou "jistotou práce a pravidelného příjmu".
Vlastně do určité míry chápu, některé bezdomovce a jsou mi daleko sympatičtější než ukřivdění fňukající ubožáci,kteří se srotili v úterý na Palachově náměstí v Praze, nebo trapní soudci, kteří se nestydí zneužít své postavení pro pár ušmudlaných procentíček ke svému platu. Z těch mi je velmi smutno, nebo vlastně spíš špatně od žaludku.