Rostou! Všichni tvrdí že rostou! Zítra ráno jedeme… Znám jedno místo nedaleko Pacova. Pocházela odtud moje babička. Když rostou naplníte tam na správných místech velkou, zelenou, zeleninovou přepravku hřibama za 20 minut. Rostou tam i syrovinky, kováři a koloději a spousta jiných druhů hub které tady, v Českém Ráji už dávno nenandete. Nemusíte mi věřit, já vím že nekecám a to mi stačí.

Loni jsme tam byli taky. Na místo jsme dorazili jedné sychravé, zařijové soboty v 8.45 ráno a už 9.50 (samozřejmě že totéž ráno) jsme neměli kam to dávat.  Měli jsme sebou našeho pejska, je to „drobeček“, berňák, 55kg živé váhy a nefalšované psí lásky. Proto jsme dali velký košík „bramborák“ a přepravku na zadní sedadlo. Obojí samozřejmě vrchovatě plné hříbků, hřibů a syrovinek atd. a odešli s druhým, menším košíkem a se psem do lesa. Tentokrát už jen na procházku na nedaleký vrch S… (nezlobte se, neřeknu vám jméno, nechci vás tam potkat), košík pro jistotu, kdybychom našli něco co by opravdu, ale opravdu stálo za sebrání. Když jsme se cca po 2 hodinách vraceli přijíždělo k lesu auto plné lidí. Zaparkovalo nedaleko od nás a z něj se vyhrnula „echtovní“ místní rodinka v čele s dědečkem, pupkatým strejkou s velkým košem, v monterkovém overalu, gumových holínkách a čepici „bekovce“. Rodinka se vrhla nejkratší cestou k lesu. Ale strejka nás viděl přicházet k našemu autu, jehož číslo ho ubezpečilo v tom, že jako místní má „navrch“ a hrnul se k nám.

„Tak,  co? Našli jste něco?“ díval se s despektem na náš poloprázdný košíček a zapaloval si cigaretu.

„Ale nic moc“, odpověděla mu moje žena se svým škodolibým smyslem pro humor.

Následovala strejkova přednáška o tom, že kdo tady nezná ta správná místa, moc šancí něco doopravdy najít nemá. Přitom jsme došli těch pár kroků až k našemu autu. Svlékl jsem si bundu a otevřel zadní dveře. Ve chvíli kdy uviděl plnou přepravku a bramborák hřibů a syrovinek jsem se za svou škodoradost, která mě v tu chvíli popadla, skoro zastyděl. Strejkovi vypadla z pusy cigareta.

„Já myslel že tady už syrovinky nerostou…“ spíš to vydechl než řekl a bez rozloučení zmizel