Tak se ze mě stal zaměstnanec, pomalu a bolestně si zvykám ne ztrátu svobody, pravidelné dojíždění a nutnost chodit každý den do práce v saku a kravatě… jak se to stalo?

Jednoho dne mi došlo, že je tady problém. Moji klienti, vesměs dodavatelé pro automobilový nebo elektrotechnický průmysl, se ocitli v krizi. Nemám to slovo rád, ale je fakt, že v tomhle případě vystihuje skutečnost. Chvíli jsem se snažil hledat kšeft v jiných segmentech trhu, nebo jinde na světě… třeba v Polsku nebo na Slovensku, ale zjistil jsem že to vůbec není snadné. Dokonce, že je to vlastně nemožné. Dlouhé roky jsem hřešil na to, že klienti mi stejně sami zavolají když potřebují moje služby a že tak jako tak stejně nestíhám, tak proč ještě hledat kontakty jinde J?

Tenhle postoj se mi ve svém důsledku pořádně vymstil. Tak, někdy v půlce února, jsem zjistil, že nemám vlastně žádnou pořádnou práci a výhled na ní je v nejbližším roce, diplomaticky řečeno, velmi chabý. Naštěstí nejsem sociální demokrat, ani komunista, ani sympatizant těchhle stran, a tak jsem v tučných letech „neprožíral“ co se dá. Splatil jsem všecky dluhy a ještě si dával něco stranou na horší časy. V důsledku toho jsem sice, ve chvíli nepříjemného procitnutí, nebyl bez peněz, ale klidu mi nepřidávalo. Naspořené rezervy by mi při nezměněné spotřebě stačily tak na rok…

Rozhodnutí z toho plynulo jediné: sedl jsem si s těžkým srdcem k internetu a začal procházet nabídky zaměstnání. Cožpak o to, nabídek bylo dost, ale… Kdyby nebylo to věčné, ale J Personální agentury jsou vlastně jen specializované inzertní služby a rozhodně od nich nečekejte pomoc. Postupem času jsem zjistil spoustu užitečných postřehů… je-li vám víc jak 40, neobtěžujte se odepisováním na inzeráty, ve kterých se objeví slovní spojení mladý kolektiv, nebo dynamický kolektiv nebo variace těchto formulací jakéhokoliv druhu… je to ztráta času J. Postupem času jsem si ujasnil i jakou práci ve své kvalifikaci můžu hledat a co za ní můžu očekávat. Jenže výsledek se ne a ne dostavit.

Už jsem to skoro vzdal a na poslední inzerát jsem odpověděl v půlce června více méně s pocitem, že to nemá cenu. Uvažoval jsem vážně o tom, že půjdu na pár měsíců dělat do Anglie, třeba skladníka a až se tahle krize převalí, aspoň budu umět úplně dokonale Anglicky. Už jsem to opravdu rozjel, připravoval tu Anglii, začal jsem se tam i těšit.  Logicky jsem tedy na pohovor do agentury, na který mě pozvali po mé odpovědi, jel s pocitem, že by bylo lepší, aby to nevyšlo. A oni mě doporučili… Za týden na to jsem měl audienci u šéfa firmy a všechno se zdálo vypadat nadějně. Nechtěl jsem hned lačně skočit po nabídce a tak jsem navrhl, že si to musím promyslet. Můj potenciální šéf navrhl dát si 14  dní odklad neboť stejně jede na dovolenou a tak jsem souhlasil. Ten den večer jsem ještě jen tak z hecu odepsal na jiný inzerát. A hned druhý den mi zavolali… Chtěli schůzku hned a já si řekl proč ne. S vědomím, že nemám co ztratit jsem navrhl podmínky, které by se mi sice líbily ale které byly hodně sebevědomé. Přijali je a pozvali mě zas, k mému novému šéfovi… nebudu to protahovat: nakonec jsme se dohodli a od 1. září mám práci ve firmě, která letos očekává nárůst obratu o 40% (nemusíte tomu věřit ale je to fakt). Navíc dělám přesně tu práci, pro kterou mám kvalifikaci. Bohužel musím šéfovat 15 lidem, ale i to se dá vydržet, jsou to lidi kteří vědí proč dělají právě to co dělají J

Držte mi palce! A pokud hledáte práci, vydržte! Je to jen otázka času.