Naštěstí nejsou zdaleka všichni Němci takoví. Většinou jsou v pohodě. Osobně nejhorší zkušenosti mám, se Sasíkama, ale to může být tím že, do Saska jezdím nejčastěji (mám to tam nejblíž). Proto se mi líbí jak tiše a nenápadně se chovají v Anglii a nebo ve Francii. Pokud ne může se jim stát nepříjemnost, která se stala jednomu nafoukanému Němci v Anglii. Znám jí jen z vyprávění, vyprávěla mi jí jedna známá v Anglii a je hodně podobná té co jsem četl:

U autobusové zastávky, v jednom jihoanglickém městě čekalo už dost lidí. Prší, jak je tady zvykem, ale lidé jsou i přesto usměvaví a v pohodě. Jsou na tohle počasí zvyklí :-) Jenom dva z nich jsou nervózní. Povídají si mezi sebou Německy.

Červený autobus konečně přijíždí, lidé se beze spěchu řadí ke dveřím, netlačí se a nepředbíhají, a jak je to tady obvyklé, navzájem se pouštějí. Je to samé ou kej, plís, thanks, jů ár velkom.... atd. atd... Pokud jste to zažili, určitě víte o čem mluvím. Jen Němci se hrnou dopředu z boku řady. Lidé se na ně nechápavě dívají, protože v autobuse je místa dost, ale mlčí. Když ale první z němců odstrčí paní, která se zrovna chystá nastoupit, pohne se na konci řady staší muž v koskované čepici. Klidným a rychlým krokem doběhne ke dveřím busu, chytí Němce, který je ještě ve dveřích za límec a vytáhne ho ven. A nahlas a pomalu řekne:

"Mladý muži, tady jste v civilizované zemi, tohle se tu nedělá!" a odvede ho, stále ho držíc za límec,  na konec řady. Kde dodá:

"Chtěli jste válku a prohráli jste válku. To vám to doma neřekli?"

Druhý Němec se nenápadně postaví za svého kolegu a lidé tleskají.

Nevím jestli to bylo přesně tak, ale tahhle mi tu příhodu o svém tatínkovi  moje známá vyprávěla. Nemám důvod jí nevěřit a navíc se mi to líbí :-)