Když jsem po škole, před vojnou, v roce 86, nastoupil jako asistent do jednoho nejmenovaného národního podniku, vozívali mě často na služební cesty. Byl v tom podniku totiž tenkrát takový předpis, že ve služební volze se museli vézt nejméně 2 soudruzi, jinak soudruh ředitel nepotvrdil žádanku. Byli jsme tenkrát všichni soudruzi, i my co jsme jimi být správně neměli, protože jsme měli kádrovej škraloup. Přiznávám, že mi bylo zcela fuk, že mě nazývají soudruhem a stejně tak mi nevadilo, že mě používají jen jako přítěž do auta, neboť odjakživa cestuji rád kamkoliv… ale to jen na okraj pro ty co snad už zapomněli :-) . Ale zpátky k tématu Poslouchali jsme rádio sovětské výroby a optimistické zprávy a dobové šlágry se v nevalné kvalitě reprodukce přerývavě linuly z reproduktoru pod palubní deskou.

 Pak přišla sametová revoluce  a já si koupil své první auto. Ojetou stodvacítku GLS. S autorádiem. Bohužel nehrálo a tak jsem neposlouchal nic. Když jsem potom přišel o práci, vlastně jsem byl vyhozený za prostořekost , a musel stodvacítku prodat, musel jsem si najít práci novou. Měl jsem štěstí: našel jsem si práci lepší a dokonce jsem měl k dispozici vlastního služebního favorita se stereopřehrávačem Blaupunkt  a poslouchal jsem Bon Jovi, Judas Priest, Nohavicu a Queeny… a taky rádio Alfa, možná by někdo podle toho poznal co to bylo za rok.

Práci jsem změnil ještě několikrát a taky jsem se přestěhoval z Moravy do Čech. Vyměnil jsem i auto, rádia byla stále lepší a lepší a přišlo období, kdy jsem se učil angličtinu. Poslouchal jsem cédéčka se slovíčkama, potom anglické pohádky a nakonec BBC…

Poslední dobou neposlouchám nic a přemýšlím proč mám v autě rádio s CD a MP3, 8 reproduktorů a nevím co ještě? Jak jste na tom vy?