A zase zpátky doma v každodenní realitě. Nečekal jsem, že by mě v mém věku ještě něco dokázalo zasáhnout tak přesně "na komoru" jako Anglie. Země, viděno z mého pohledu, úžasně a neskutečně krásná. Obyčejní lidé jsou usměvaví a nestěžují si, i když si, ve srovnání s náma, rozhodně nežijí líp. Spíš hůř, jídlo, bydlení, doprava atd. jsou tam v porovnání s jejich příjmy pro našince až překvapivě drahé. Málokdy, vlastně výjimečně, mají v rodině víc jak jedno auto. Rodinné domy, s velkou zahradou a s bazénem (který u nás chce mít každý, kdo se na dům jen trochu vzmůže) tam mají jen ti opravdu zámožní a bohatší. Většina lidí bydlí v malých, ale dobře vymyšlených a útulných řadových domcích s nezbytným "grýnem" vepředu, a malou zahrádkou vzadu. Skoro mě šokovalo, jak skromně žijí lidé tzv. střední třídy. Pokud bych to chtěl srovnávat s lidmi stejné skupiny u nás, připadali bychom Angličanům jako bohatý národ. Přitom neuslyšíte normálního Angličana že by si na něco stěžoval. Představy většiny našich lidí o životě na západě jsou hodně zdeformované.
Zážitek ze supermarketu. Nakoupoval jsem poslední večer pobytu pár věcí, mým oblíbeným Scrumpym počínaje což je vlastně hodně silnej cider, anglické pivo, pasties, pití a nějaké sendviče na cestu. Vykládal jsem to všecko na pás a pokladní, angličan ve věku tak 45-50 let, se mě s nehraným úsměvem anglicky zeptal: "Nebude vám vadit když vám to co spočítám budu ukládat do tašky?" nezmohl jsem se než na přihlouplé "jes, plís"...
Anglický venkov má nezapomenutelné kouzlo. To co jsem ale viděl v Dartmooru mi připadalo jako oživlé anglické detektivky. Malá skromná stavení s nízkými stropy, útulné puby a kostelíky. Uzounké silničky mezi kamenými zídkami a živými ploty. Volně přístupné soukromé pastviny s vrátky, která nejsou nijak zamčená. Můžeš je otevřít a jít po cestičce, mezi ovcemi, poníky a krávámi, kam se ti zachce. Na vrátkách je malá cedulka "PLEASE CLOSE THE DOOR, THANK YOU". Zvířata, krávy, koně, ovce a drůbež se volně procházejí po přírodě i po vsi nebo po silnici. Nikdo je nehlídá ani nekrade. Jen každé zvíře má značku aby bylo jasné komu patří. Živé ploty, vřesoviště, říčky s kamennými můstky a lesy nemají chybu.
Nejčastěji používaná slova v anglii jsou - prosím..., děkuji..., to nevadí..., to je v pořádku..., to je milé..., rád tě vidím... za celých 14 dní jsem slyšel jedinkrát jednu dámu středních let klidně a potichu utrousit "šit" - nesla si kapučíno od stánku ke stolku, na takové terase na útese nad mořem co jich je tam všude plno, a poryv větru od moře jí sfouknul pěnu z kapučína na ruku. Poté, co si jí otřela ubrouskem, se začala smát.
Když jsem se díval z trajektu jak se vzdalují bílé útesy Doverské tekly mi slzy jako hrachy...
Mám spustu fotek a zážitků. Vzalo mě to pořádně za srdíčko, asi jsem tam žil v minulým životě, nebo co já vím.